Rozhovor: Jiří Prokop
Závěr dubna je za normálních okolností spojen s koncem mistrovských soutěží družstev. Jsou známi vítězové, sestupující i nejlepší jednotlivci podle dosažených výkonů. Letošní sezóny se to však ze známých důvodů netýká, a tak se podívejme trochu do minulosti. Dnes Vám představíme hráče, který odehrál za náš klub úctyhodných čtyřicet sezón, z toho třiadvacetkrát byl nejlepším hráčem oddílu podle průměru v mistrovských utkáních. To je bilance, kterou se nikdo jiný na Hlubině pochlubit nemůže a jen velmi těžko bude kdy překonána. Svou kariéru ukončil před více než deseti lety, ale mnozí z nás si ještě pamatují, jak válel "na prknech co znamenají kuželkářský svět". Nejen pro ně přinášíme rozhovor, jehož ústřední postavou je Jiří Prokop (69).
Kdy ses poprvé setkal s kuželkami a jaká byla tvoje cesta na Hlubinu?
O kuželkách jsem se poprvé dozvěděl od svého kolegy z práce Josefa Šimka, který v té době už za Hlubinu hrál. Jednou jsem s ním vyrazil na kuželnu podívat se, jak tato hra vypadá v praxi. Zaujalo mně to, a tak jsem se stal členem Hlubiny. To bylo někdy začátkem 70. let. Začal jsem v okresním přeboru v družstvu "D" a můj první soutěžní zápas jsem odehrál v roce 1973 ve Vítkovicích. V té době jsem také začal hrát podnikovou ligu Nové Huti například s tehdy začínajícím hráčem Hlubiny Bohumilem Míkou (dlouholetý člen oddílu).
Jak vzpomínáš na své začátky na Hlubině, měl si zde nějaký kuželkářský vzor nebo někoho kdo se ti v začátku tvé kariéry věnoval?
Začínal jsem v družstvu se staršími hráči jako byli Kudela, Sláma, Caga, nebo Vlček, ale vyloženě nějaký vzor jsem neměl. Trénoval jsme sám, občas mi někdo poradil, ale vyloženě někoho, kdo by mně trénoval jsem neměl. V té době mně kuželky "chytly", hrál jsem třikrát v týdnu. Trénink, podniková liga a zápas.
V roce 1976 jsi se dostal do "A" družstva a hned jste vyhráli krajský přebor. Tehdy byli tvými spoluhráči Ivan Marek, Alois Krečmer, Jaroslav Káňa, Rudolf Kaša a Jiří Křupala. Jak vzpomínáš na toto období?
To jsem teprve začínal. Pamatuji si výjezdy na venkovní zápasy, kdy jsme si užili hodně legrace. V té době se dost jezdilo vlakem. A když to bylo dál třeba Přerov, Šumperk nebo Šternberk bylo o zábavu postaráno. Stávalo se, že jsme hrávali i dvojzápasy. Dopoledne odehráli a pak jeli na další. A jak to tak při cestách na zápasy bývá, vozili jsme s sebou i něco ostřejšího. No, řekl bych "pili jsme statečně". Byly i situace, že někteří hráči už k druhému zápasu ani nenastoupili, a tak za ně museli zaskakovat naši fanoušci, kuželkáři z jiných družstev. V té době se také ještě stavělo ručně, zápis se psal ručně, a ještě jste musel kontrolovat soupeře, jestli "nepodvádí" a píše co padá, a jestli správně počítá, protože ani ukazatele skóre tehdy nebyly. Takže absolvovat zápas bylo docela náročné. Někteří to řešili i tak, že si zaplatili za sebe "písaře". Myslím že za zápis 100 hodů byla taxa 5,- Kčs.
Vzpomínám si na zápasy v Opavě, kde
měli takovou specialitu. Před zápasem vždy něčím naleštili koule, tak, že
soupeřovým hráčům, kteří na to nebyli zvyklí, koule padaly z ruky. Řešilo
se to různě. Třeba Lojza Krečmer navrhoval štěpařský vosk, já zase kalafunu s lihem.
Ale vždy jsme narazili na přísného rozhodčího pana Vaňka, který přípravky na
ruce nedovolil použít. Takže v Opavě jsme asi nikdy nevyhráli.
V 80.
letech jsi byl 10x v řadě nejlepším hráčem Hlubiny dle dosažených průměrů
v mistrovských zápasech. Jak je možné si tak dlouho udržet takovou
výkonnost? Jak často si trénoval, nebo v čem to bylo?
To nevím. Jak už jsem říkal, kuželky jsem hrál třikrát týdně. Trénoval jsem podle potřeby. Někdy systematický trénink - figury, někdy 10-40 (plné-dorážka) nebo klasickou 100hs. To už naštěstí byly na Hlubině automatické stavěče kuželek. Zásadně jsem hrál pravou ulici a kouli přitáčel malíčkem.
Po odchodu starších hráčů se v 80. letech vytvořil základ nového "A" družstva. Zůstal jsi ty a Ivan Marek, přišli Jan Skubanič, Josef Staš a Zdeněk Krečmer. Jak vzpomínáš na toto družstvo?
To byla zlatá éra. Na tu dobu vzpomínám velmi rád. Tenhle tým, to byla bezvadná parta. Zpočátku se vyhrávalo, byli jsme na špici. Později už jsme většinou hrávali v klidném středu tabulky, protože doma jsme byli téměř neporazitelní, ale z venku jsme moc bodů nevozili. Pamatuji si, že v té době jsme hráli mezi sebou takovou soutěž dvojic. V sestavě jsme vytvořili tři dvojičky a hráli kdo budeme mít vyšší součet. Já většinou dostal do dvojice Zdeňka Krečmera údajně proto, že já byl nejlepší a on nejhorší, tak aby to bylo vyrovnané. Tato soutěž původně vznikla proto, aby se hráči z dvojičky navzájem podpořili, poradili si, když se nedařilo a nestávalo se, že na kuželně nezůstávali jen hráči a zapisovatelé.
V té době jsi byl hlavní opora týmu, koncový hráč, který dokázal udržet nebo rozhodovat zápas.
Ano, ale zprvu to tak nebylo. Vybavuji si, jak mi náš vedoucí Lojza Krečmer říkával "Ty budeš hrát vždy první, to je tvoje místo". No a po pár zápasech jsem skončil jako poslední šestý a to už mi zůstalo.
Jak vznikla tvoje přezdívka "JOKO"?
Přezdívku "Joko" vymyslel také Lojza Krečmer. Údajně to byl nějaký japonský princ nebo císař. S tímto pokřikem mám spojenu jednu nezapomenutelnou historku. Když po mé "hodovce" naši fanoušci začali skandovat "Joko! Joko! Joko!", tak jeden ze soupeřových diváků se k nim otočil a říká "proč mu nadáváte do ko*otů"?
Po sestupu do okresního přeboru v roce 1989 se tvoří opět nový "A" tým, ale ty jsi stále neoddělitelně jeho součástí. Tvými novými spoluhráči byli Pavel Marek, Oldřich Vavrečka, Oldřich Lis, Milan Pčola, Tomáš Houda, Milan Kováč a Radim Marek. Toto družstvo v roce 1994 postoupilo do 3. ligy, ale ty jsi ligu hrát nechtěl a šel raději do okresního přeboru, proč?
V té době jsem již byl ženatý, měl tři děti, rodinný dům. Stíhat rodinu, trénink a ještě sobotní venkovní zápasy po celé Moravě bylo časově nad moje síly. A rovněž to, že se hrálo na 200 hodů, hrálo taky svoji roli. Svého rozhodnutí však nelituji. Párkrát jsem si i jako náhradník tu ligu nakonec zahrál.
V okresním přeboru si pak s družstvy "B" a "C" celkem čtyřikrát vyhrál tuto soutěž. V týmu s tebou hráli třeba Kudela, Marek I., Lis, Krečmer Z., Bartoš, Rábl, Marková, Navalaný, nebo Bednář. Jak vzpomínáš na tyto časy?
To už byla spíše zábava. Snažili jsme se,
no a dařilo se. Já těžil ze svých zkušeností.
Na podzim
2011 jsi musel přerušit sportovní kariéru ze zdravotních důvodů? Co bylo
příčinou a jaké to bylo najednou bez kuželek, bez každotýdenního setkání se
spoluhráči?
Postihla mne mozková mrtvice. Po ní už to nešlo. Když na jedno oko špatně vidíš a periferní vidění nic moc, nejsi schopen hodit rovný hod. Zkuste si zavázat jedno oko a hrát kuželky. Mozek to prostě nepobere. Doma na Hlubině jsem to tak nějak "po paměti" ještě odehrál, ale zápas v Bohumíně už jsem nezvládl, a to byl také můj poslední. Aby toho nebylo málo, tak pak jsem si ještě zlomil ruku.
Za Hlubinu jsi hrál dlouhých čtyřicet let. Co, nebo kdo se Ti v souvislosti s tím vybaví?
Pro mě to byla zábava. Vybaví se mi hlavně tým z 80. let. Byli jsme super parta a jmenovat jedno jméno by nebylo fér. Takže Lojza a Zdeněk Krečmerovi, Josef Staš, Ivan Marek a Honza Skubanič.
Jaké své výsledky si nejvíce ceníš a proč?
To nedokážu říci. (pozn. přehled těch největších si připomeneme na konci našeho rozhovoru)
Máš nějaké další veselé historky z působení na Hlubině?
Jednou jsem postoupil na krajské přebory jednotlivců do Opavy. Mojí ženě se zrovna v té době narodila dvojčata. Tak abych doma vše připravit pro jejich příjezd z porodnice, vymalovat atd. řekl jsem si, že musím zahrát tak, abych se neprobojoval do druhého hracího dne. Snažil jsem se hrát čisté brandy, v dorážce trefovat po kolku, ale bez chyb. Nikdo nechápal, co to hraju, všichni mi chodili radit. Vyšlo to těsně a já do druhého náhozu nepostoupil. Ale byla to dřina. Ještě si vzpomínám, že při jednom zápase ve Vsetíně se mi neskutečně dařilo až to jeden z domácích diváků nevydržel a zvolal "Je to blázen hoďte na něj síť!".
Zajímáš se ještě dnes o kuželky?
Ano, čas od času zajdu na Hlubinu na zápas okresního přeboru. Sleduji i webové stránky. Teď se bohužel nehraje. Zaregistroval jsem i změnu ve vedení oddílu, tak jsem zvědavý, jak se to bude na Hlubině vyvíjet dál.
Na závěr připomeňme alespoň významné milníky a úspěchy Jiřího
Prokopa v jeho čtyřicetileté kariéry na Hlubině.
- 1. zápas za Hlubinu v září 1973 v utkání okresního přeboru Vítkovice - Hlubina D
- 1. zápas za A družstvo Hlubiny v září 1976 v utkání krajského přeboru Přerov C - Hlubina A
- 1. titul hráče sezóny s nejlepším průměrem v sezóně 1976/77
- 1. postup na krajské přebory jednotlivců v roce 1979
- 1. titul přeborníka jednoty 1981
- 3x start ve 3. lize mužů v roce 1995, bilance 3 výhry
- nejlepší výkon v kariéře 498 bodů a zároveň rekord kuželny na Hlubině dne 3. 10. 1996
- poslední titul nejlepšího hráče Hlubiny v sezóně 2005/06
- přerušení kariéry v sezóně 2011/12 (3. 11. 2011 poslední zápas)
- poslední zápas za Hlubina 10. 12. 2013 v utkání okresního přeboru Bohumín D - Hlubina C
Týmové úspěchy:
- 1. místo v krajském přeboru II. třídy 1976/77 a postup do KP I. třídy
- 1. místo v oblastní soutěži 1993/94 a postup do 3. ligy
- 1. místo v městském přeboru 1994/95, 2007/08, 2008/09 a 2010/11
- 6x držitel rekordu družstev kuželny TJ Unie Hlubina
Individuální úspěchy:
- 23x nejlepší hráč Hlubiny podle průměru z mistrovských utkání v sezóně
- nejlepší průměr v sezóně - 435 bodů v městském přeboru 2001/02
- 6x přeborník jednoty - 1981 až 1984, 1986 a 1999
- 2x postup na krajské přebory jednotlivců 1979 a 1981
- 2x držitel rekordu jednotlivců kuželny TJ Unie Hlubina
- Vítěz memoriálu J. Káni 1986, 1987, 1997
- Vítěz memoriálu A. Krečmera 1992, 1993
Je to opravdu úctyhodná bilance, která si zaslouží pozornost a obdiv. Jiří Prokop navíc v tomto roce oslaví své významné životní výročí, a tak věřme, že bude příležitost mu k němu popřát i osobně.
- pm -